"Běda mužům, kterým žena vládne," rozlehl se síní rozhořčený hlas nepoctivého tkadlece Jaroše, když byl odsouzen k pětadvaceti ranám. I strnuli družiníci v hrůze nad tou opovážlivostí a pak vysázeli provinilci pětadvacet ran na hřbet. Však slova jeho jakoby dál zněla sálem a s ozvěnou navracela se do uší panny Lucinky. Byla paní na Wothanburgu po smrti svého otce a macechy a vládla moudře, ale stačil jediný rebelský hlas a všechen lid Wothanburský zapochyboval, zda ona, jež nepoznala muže, by měla vládnout panství. Zavolala si tedy písaře a posly, aby zpravili všechny svobodné pány a rytíře v zemi, že Panna Lucinka Wothanburská vezme si toho muže, jenž projeví největší moudrost k vládě nad panstvím, bude ctným a chrabrým rytířem a panně Lucince se dvořit dokáže.
Brzo vraceli se poslové a lid Wothanburský s napětím poslouchal jména pánů, kteří odpověděli na výzvu. Mezi nejváženější patřili pán Křeček z Tanvaldu, rytíř Sven ze Slatiny a až z daleké Moravy ozval se rytíř Okovid z Přerova. Než vrátila se všechna poseltví, pustil se již tkadlec Jaroš do výroby toho nejjemnějšího lněného plátna na svatební šaty.

Chceš se také ucházet o ruku panny Lucinky a o vládu nad Wothanburgem? Pak shromáždi svou družinu a vyprav se v prvním červencovém týdnu na Wothanburg.

Nejsi-li urozeného původu, či mužského pohlaví, Tvé služby jistě ocení všichni pánové toužící po přízni ctnostné Wothanburské panny, protože konkurence bude veliká. A měšce pánů jsou po loňské úrodě nacpané zlatem!
P.S. pro dívky: Pánů bude mnoho, panna Lucinka je jen jedna, víte jaká ja vaše šance?